Podle studie vypracované Reuters Institute for the Study of Journalism (RISJ) čelí média v centrální a východní Evropě nárůstu útoků a hrozeb, které by mohly vést k zániku nezávislé žurnalistiky. Nejhlasitěji se proti kolegům vymezuje konkurence, až po ní politici a veřejnost.
Ve studii vypracované v lednu tohoto roku novinářkou Meera Selvaovou odpovídalo 97 novinářů a reportérů ze 16 různých zemí na otázky týkajících se míry slovních, fyzických nebo psychických útoků, rétoriky proti médiím ze strany politiků a vlády, urážkám přes sociální sítě a způsobů, jakými státní orgány nejčastěji zasahují do jejich soukromí. Na základě jejich odpovědí Selvaová následně sestavila seznam šesti oblastí, v nichž musí žurnalisté nejčastěji čelit urážkám nebo jiným výpadům:
– verbální útoky politiků a konkurenčních novinářů
– online a offline urážky
– převzetí médií soukromníky a nárůst propagandy
– omezování práv novinářů
– znemožňování ochrany zdroje
– nedostatek spolupráce a solidarity
Právě kombinace těchto faktorů může podle většiny respondentů i mediálních expertů za vyšší míru „protimediálního klimatu“ než v roce 2015.
Kritika z řad politiků a konkurence
Až 63 % dotazovaných novinářů potvrdilo, že museli veřejně čelit kritice za svou práci, nejčastěji prostřednictvím sociálních sítí nebo verbálně. Pozoruhodné podle Selvaové je, že hlavním nástrojem k útokům na média jsou nejsou platformy jako Facebook nebo Twitter, ale tiskové konference nebo telefonáty přímo do redakce. Ukázkovými příklady takových slovních ataků vůči novinářům jsou například tisková konference z listopadu 2015, během které tehdejší slovenský premiér Robert Fico nazval některé ze slovenských novinářů „špinavými protislovenskými prostitutkami“ nebo časté výpady prezidenta Miloše Zemana. „Novinářů je příliš moc, měli by se likvidovat,“ nechal se například slyšet během návštěvy u ruského prezidenta Vladimira Putina v květnu 2017. Právě toto chování společně s koncentrací většiny médií do rukou premiéra Andreje Babiše mohou podle Selvaové za propad České republiky v rámci tzv. žebříčku svobody tisku z 23. na 40. místo.
Přesto, více než polovina respondentů uvedla, že za nejhoršími z útoků stáli jiní novináři, často pracující pro provládní média. Nejcitelněji zažívají tento „trend“ maďarští žurnalisté spojení s nadací Open Society Foundation založenou finančníkem a filantropem Georgem Sorosem.
Nedostatek solidarity
Důvodem k takovému jednání je podle Selvaové často tlak majitelů médií. Většina novinářských útoků často přichází z provládních mediálních domů, které patří přímo politikům nebo jejich přátelům a sympatizantům. Ti „svá“ média využívají k pošpinění kritiků, investigativců nebo konkurentů, kteří pak musí často bojovat i s negativním přístupem veřejnosti.
Dalším faktorem podporujícím protimediální rétoriku, je nedostatek solidarity mezi jednotlivými novináři. Pouze 26 procent dotazovaných patří do některé z novinářských asociací a jen pětina z nich někdy v minulosti získala podporu právě ve chvíli, kdy museli čelit nějakému druhu ataku. Většina z respondentů nevidí ve členství v podobných organizacích žádný přínos, a proto do nich podle svých slov nevstupuje. To ale podle Selvaové vede spíše k oslabení vazeb mezi žurnalisty a ti se tak stávají méně odolnými vůči útokům s cílem je zdiskreditovat.
Nicméně šance pro zlepšení podle závěrů studie existuje. Většina novinářů, kteří byli veřejně slovně napadeni, buď politiky nebo jinými novináři, přiznala, že našla podporu u kolegů z redakce, editorů nebo vedení.